V prvním dílu jsem popsal, co všechno se skrývá za jednoduchou appkou zdarma. Ve druhém, jak vypadal víkend, kdy se ta appka rozbila.
V prvním dílu jsem popsal, co všechno se skrývá za jednoduchou appkou zdarma. Ve druhém, jak vypadal víkend, kdy se ta appka rozbila. Tenhle díl je o tom, proč web, webová aplikace a software v běžné řeči splývají do jedné věci, i když nesou úplně jinou odpovědnost a jiné riziko.
Tři různé věci, které vypadají stejně
U webu jste vždycky mezi uživatelem a chybou. U desktopové aplikace nejste. Když appka spadne, spadne to člověku v počítači. Když si špatně pohlídáte oprávnění, sáhne si na jeho data. A když ji potřebujete opravit, musíte doufat, že si stáhne novou verzi.
Co web vůbec neřeší
K rozdílu v riziku se přidávají věci, se kterými se u webu nikdy nepotkáte: podepisování aplikace, oprávnění operačního systému, chování při uspání a probuzení, různé verze systému, různé počítače, instalace, odinstalace. Nic z toho neumí AI vyřešit za vás, protože nic z toho není o psaní kódu.
Diakritika v názvu souboru rozbila podpis aplikace. Zpřísněný běhový režim macOS tiše vypnul přístup ke kalendáři, takže se appka tvářila v pořádku a přitom nefungovala. Přetažení do koše po sobě nechalo nastavení, spouštění po přihlášení a adresu v systémové Klíčence. Žádná z těch věcí nepřidala uživateli funkci a bez žádné z nich by se appka nedala nikomu dát.
Proč tohle vůbec ukazujeme
Majitelé firem a lidé, kteří rozhodují o rozpočtech, většinou nemají technické zázemí. To je naprosto v pořádku, není to jejich obor. Má to ale jeden praktický důsledek: nerozliší mezi webovou stránkou, webovou aplikací a softwarem. Všechno to vypadá jako obrazovka, na které něco svítí. A když se ty tři věci slijí do jedné, nedá se odhadnout, kolik za nimi stojí práce ani kdo ji umí odvést.
Ptáček je malá appka. Přesně proto se na ní dá ukázat, co znamená malá. Jeden den funkčnosti a dvojnásobek času na věci, které nejsou vidět.
Kde je hranice mezi vibe codingem a produkcí
Nemám nic proti vibe codingu, sám ho učím a používám ho denně. Za pět tisíc hodin s AI jsem si udělal docela jasný obrázek, kde je hranice.
Kde vibe coding funguje skvěle: interní nástroj pro vás a tři kolegy, kalkulačka na míru, prototyp, který někomu ukážete na obrazovce, skript, který vám v pátek ušetří dvě hodiny. Věci, kde jste zároveň autor i jediný uživatel a kde chyba znamená, že to zkusíte znovu.
Kde přestává stačit: jakmile se toho dotkne někdo cizí. Zákazník, kolega z jiné firmy, návštěvník webu, člověk, který si to stáhne. V ten moment už neřešíte, jestli to funguje, ale co se stane, když to nefunguje. A to je jiná disciplína než psaní kódu.
Pár tipů k vibe codingu
Nejsou to obecné rady z internetu. Je to sedm věcí, které jsme si na appce Ptáček odpracovali, některé bolestně, o víkendu, kdy se rozbila.
Otestujte čistou instalaci. Smažte appku i celé nastavení a nainstalujte ji znovu, jako byste ji viděli poprvé. U nás to naráz odhalilo tři věci. Čtením kódu bychom nenašli ani jednu z nich.
Nechte si výstup oponovat druhým modelem, který o tom prvním neví. Ne stejným modelem podruhé, jiným, s jiným zadáním. Když se appka o víkendu rozbila, pustili jsme dva nezávislé audity a ani jeden nevěděl o tom druhém. Shodly se na příčině a jeden druhého navíc opravil v detailu.
Ptejte se, co se stane, když tohle selže. Model odpovídá jen na otázky, které dostane. Zděděný aktualizační kanál mířící na repozitář cizího autora nám AI sama nezmínila, protože se jí na to nikdo neptal. Umí to najít, jen musíte vědět, na co se máte ptát.
Držte si poslední funkční stav a umějte se k němu vrátit. Za tři dny opravy jsme udělali tři návraty o krok zpátky. Bez toho by z toho nebyly tři chyby cestou, ale jedna neopravitelná.
Testy pište hlavně na to, co něco maže nebo mění. V Ptáčkovi je jediná funkce, která něco maže, odinstalace, a má vlastní testy na to, že nesmaže nic jiného. Zbytek appky jen čte a zobrazuje.
Nedávejte modelu do rukou tajemství. Adresa kalendáře je fakticky heslo, kdo ji zná, vidí, kdy máte schůzky. Nepatří do konfiguračního souboru, natož do logu.
Rozlište chybu, která spadne, od chyby, která mlčí. Pád uvidíte hned. Prázdná odpověď, kterou appka vyhodnotí jako žádné schůzky, zatímco v nastavení svítí zeleně, že je vše v pořádku, je horší, protože o ní nevíte, dokud vám neuteče schůzka.
Proto to učíme takhle
Na workshopech vibe codingu lidem neříkáme, že si teď postaví produkt. Říkáme jim, že si postaví nástroje pro sebe a pro tým, a to je obrovská hodnota.
A zároveň jim ukazujeme přesně tu hranici, o které je tenhle článek. Aby věděli, kdy si můžou appku postavit sami a kdy je potřeba někdo, kdo se ptá na nepříjemné otázky. Protože nejdražší varianta je ta, kdy někdo pustí do světa aplikaci s klientskými daty a zjistí to až ve chvíli, kdy je pozdě.
Ověřit si, komu to zadáváte, jde u kohokoli. Včetně nás.
A otázka na vás: kde je u vás ta hranice? Kde si vibe coding pustíte sám, a kde už voláte někoho, kdo v tom má odpracované roky?
Článek původně vyšel na LinkedInu. Původní článek na LinkedInu
